Historie řasenky a líčení očí sahá až do doby starobylého Egypta (3 400 př. n. l.)

Egypt byl v té době obrovskou kolébkou krásy. Hlavními důvody líčení v Egyptě byly především různé oslavy, ochrana před duchy, války i pohřby. Staří Egypťané věřili, stejně jako my dnes, že oko je oknem do duše člověka. Na odhánění zlých duchů a špatných energií, si začali lemovat oči černí, nazvanou “Kohl – kajal”, byla to směs sazí, včelího vosku, palmového oleje a barviv, která zůstala známá v arabském světě dodnes. V podstatě malovali na celé tělo. Na nanášení kajalu používali nejčastěji slonovinové kosti, byly to tedy takové první domácí „řasenky“. Řasy si zvýrazňovaly nejen ženy, ale i muži. Starověké kresby ukazují, že nejen Kleopatra, ale také ostatní panovníci a lid používali řasenky a další kosmetiku. Oblibu našel například malachit, který fungoval jako afrodiziakum. (zdroj obrázku: vainchic.com)

Po slavném období starého Egypta, tento způsob malování řas upadl a jeho znovuobjevení se událo až o mnoho staletí později. Ve starém Římě byly dlouhé, husté a černé řasy považovány za symbol krásy a cudnosti. Ženy si zdůrazňovaly oči nanášením kajalu, za pomocí kousku korku. Během středověku byla symbolem krásy ženská tvář, čelo a její celkové rysy, proto si ženy odstraňovaly veškeré obočí i řasy, aby krása tváře zůstala nenarušena.

V alžbětinské době, za vlády královny Alžběty

byla v módě barva jejich vlasů (červeno-zlatá). Ženy chtěly mít načervenalé nejen své vlasy, ale i řasy, jenže toxické látky obsažené v barvách způsobovaly vypadávání řas. Proto byly tyto nebezpečné barvy zakázané a tak ženám nezbylo nic jiného, než si tajně doma vyrábět svoje řasenky, za pomocí krbových sazí a různých bobulí.

Ve Viktoriánské éře kolem roku 1830

najdeme také zmínku o malování očí a řas. Zdejší ženy byly velmi vznešené a formální a mnoho času trávily oblékáním i líčením. Celé dny si dokázaly hrát s kosmetikou a zkoušet nové a nové postupy. Byly marnivé a rády dlouhé hodiny experimentovaly s velkým množstvím kosmetických receptů. Mícháním popela a bezu, přidáváním okvětních plátků růží nad horkým ohněm, vytvářely své soukromé lektvary a tvořily z toho své domácí oční stíny a řasenky. Ještě za této éry (v roce 1872) byla patentována vazelína, což mimochodem způsobilo značný rozruch a tím se zrodila i nejvýznamnější složka řasenky.

Další pokračování příště.