Historie parfému je hodně dlouhá a nedá se snad ani přesně určit chvíle a místo, kdy a kde lidé na světě použili první vůni za účelem provonění svého těla.

Vůně začala člověka s určitostí fascinovat již mnohem dříve a byla na prvopočátku zrozená z nápadu a povšimnutí. Možná, že to byla úplná náhoda, kdy při hoření různých druhů dřev, pryskyřic, rostlin a listů lidé začali vnímat zvláštní zápach vzniklého kouře, který měl pak vliv na jejich náladu a pocity, takže si postupně začali všímat, jak rostlina, ovoce či kus dřeva voní. Není divu, že samotné slovo parfém vzniklo z latinského “Per Fumum”, čili “skrze kouř”.

S každým objevem jsme o kousek blíže k prozkoumání minulosti

Vědomě a za určitým cílem, začali lidé používat vůně k obřadním účelům, což trvá i dodnes. Kadidlo, myrha, cedrové dřevo a jiné vonné esence hrály velmi významnou roli, byly spojené s božstvem a magickou silou. Vonné substance, masti, esence, oleje a další vyráběli staří Egypťané, Číňané, Peršané, Řekové a Římané již v době 4. tisíce let př. n. l. Práce při výrobě těchto vůní byla velmi důležitá a vysoce ceněna, byli to převážně lékaři či kněží, kdo se na všem podíleli. Nejstarší parfém má původ z Kypru a je starý cca 4. tisíce let, voněl po levanduli, borovici, koriandru, rozmarýnu, vavřínu.

Starověký Egypt byl v té době nejvýznamnější v této oblasti a vyráběly se zde vonné oleje a další substance za účelem provonění paruk, vtírali si je do kůže, ale také třeba používali k namazání těla mrtvého. Egypťané neznali proces destilace alkoholu a tak rostliny, květiny, plody a kousky dřeva louhovali v oleji. Vyrobené oleje a masti pak uchovávali v alabastrových nádobách, kde docházelo s léty k jejich zrání a prohloubení vůně. Kleopatra údajně nejraději používala “parfémy” z lotosu, myrhy, šafránu, majoránky a skořice. Parfému vytvořeného z těchto ingrediencí, podle dochovaných údajů, podlehl také slavný Julius Caesar.

Umění Egypťanů posléze převzali Římané a dále se v oblasti vůní zdokonalovali. Jako první vytvářeli a používali lahvičky ze skla. Věřili na sílu vonných esencí, na jejich moc a léčivou sílu.

Ve starobylém Řecku se výrobě vonných směsí věnovaly především ženy. Pro náboženské účely a uctívání bohů se zapalovaly vonné pryskyřice, známé a dodnes používané je například olibanum. Řekové macerovali květy levandule, fialky, lilie, růže, kosatce, koření: majoránku, mateřídoušku či myrtu. Z rozličných bájí a pověstí je známo, jak velmi často během různých oslav, voněl vzduch všude okolo, květy a vůně se rozprašovaly do okolí. Tyto vonné látky byly často opojné a takový měly i svůj účinek na obyvatele. Nejznámější z pověstných bájí byla bohyně Afrodita, která se ve vonných substancích koupala.

Pokračování v dalším článku.